Jak Ti jde komunikovat své potřeby?
Jak Ti jde navazovat bezpečné a láskyplné vztahy?
Jak se Ti říká to magické „NE“?
Jak Ti jde komunikovat, když někdo překračuje Tvé hranice? Raději jsi „nekonfliktní“ a ustoupíš? Nebo se za sebe postavíš?
Jak se cítíš, když máš vyjádřit svůj nesouhlas případně konstruktivní kritiku?
Jak často si bereš v komunikaci některé věci možná až zbytečně osobně?
Jak ti v komunikaci s druhými je? Cítíš spíš klid či nervozitu a strach…?
Kam by tě posunula SEBE~VĚDOMÁ komunikace? Jaké cesty by se Ti otevřely v práci? Jak by vypadaly Tvé vztahy?

UMĚT JAZYK NESTAČÍ  

Komunikace je součástí našich každodenních životů, umět vědomě, asertivně komunikovat je kvalita, která vytváří čisto, jasno a zdravo v našich vztazích, lehko v našich hlavách a zdravo v našich tělech.

Né každý z nás zažil upřímnou, vědomou a asertivní komunikaci doma. Né každý pocítil přijetí, když komunikoval svůj postoj, né každý měl bezpěčné prostředí, ve kterým se mohl svobodně vyjádřit, né každý zažil přijetí, pochopenía porozumění.

Pokud doma nebyl prostor a čas na komunikaci a vzájemné porozumnění, platilo pravidlo “tak to to bude protože jsem řekla” nebo “ještě slovo…a” nebo prostě byla doba jiná a byť víš, že každý dělal své maximum, ten pocit nepřijetí a strachu tam byl. Pak si jako děti můžeme odnést do dospěláckýho života a do komunikace strachy.
Strachy, skrze který nedokážeme komunikovat jasně a v souladu se sebou. Strachy, který nám našeptají “neříkej to, bude na tebe naštvaný, neříkej toto, bylo by jí to líto, neříkej tamto, stejně to nepochopí..”

A nejsou to jen strachy ale i podvědomá přesvědčení, vzorce a nedostatek sebepoznání, který jako kazajka svírají naše hrdlo, když chceme upřímně komunikovat.
Na místo potenciální bolesti z odmítnutí, nepřijetí, raději “znásilňujeme sebe” než abychom komunikovaly svůj názor, postoj, potřebu.