NA CHVÍLI A PŘESTO NA CELÝ ŽIVOT

Milá sociální bublinko a mojí sledující, v tomto textu popisuju kousek z mé cesty těhotenství a potratu čistě za sebe. Následující psaní je tedy z mýho deníčku divoženky.

Teď tu sedím s Tomem a říkám mu “já to nepíšu proto, abych se vracela do minulosti, kterou nezměním ale proto, abych na tom ukázala a vysvětlila nějaký užitečný zamyšlení a principy, který se třeba někomu můžou hodit. A taky to, že když se to ženě stane, že v tom není sama, je nás TOLIK, akorát si pamatuju, jak jsem si v té situaci připadala chvíli dost jako marťan a sama, mezi všemi těmi novopečenými maminkami a taky, jak mi pomohlo to sdílet, protože jsem viděla, kolik reálně žen (i průvodkyň, jako já) to prožilo, tak třeba to taky někomu pomůže.”

Tom: to je dobrej disclaimer na začátek, tak to tam klidně napiš. Budiž tak učiněno.

Je za tím celým příběhem samozřejmě mnohem hlubší kontext a mnoooohem širší návaznosti, skrze který tam byly právě ty emoce tolik posílený…, já dnes popíšu jen zlomek ze svýho deníčku.

Dva roky zpět

Začalo se mi zdávat o dvojčatech👶👶, dala jsem si je i na vision board na rok 2023. Pořád jsem o tom Tomovi vyprávěla a častá otázka byla od známých A PROČ ZROVNA DVOJČÁTKA? Odpověděla jsem: nevím, mě to prostě chodí samo.

Na Mallorcu🏝️

Přeskočím teď na Mallorcu.

Píše se říjen 2023, po velmi bolavém období skrze ukončení srdečnýho projektu Centrum Návyků, jsme se s mojí (říkám jí čarodějka) Čarodějkou vydaly do hor na přechod přes Mallorcu.

Generátor⚡

To si tak jdeme s 10 kg batohem na zádech, já v nallučkách střídavě se skinnerskama (ostatní pohorky). Říkám Čarodějce „mám pocit, že mám v sobě nějakej generátor energie“. Cítím že mám tolik energie, jako bych šla v nějakým meditativním stavu, necítím únavu a po chvíli jsem si vzala trošku zátěže i z jejího batohu, abych jí odlehčila, protože jí přepadla velká únava a já jsem opravdu cítíla, že můžu.

Vnitřní dialog

Pak jsme prošly ten nejtěžší úsek z naší cesty a mě se rozvinul takovej vnitřní dialog v hlavě právě směřovaný k miminku, který jsem si v tu dobu moc přála.

Referuji Čarodějce:
„Ivetko, já jsem si teď povídala s dušičkou nahoře, co mám dělat jinak nebo co potřebuje aby přišla a slyším odpověď: prostě buď v pohodě.“

Pak nás čekalo překvapení v podobě zjištění, že nestíháme před setměním dojít na ubytování tak že půjdeme na stopa. 🚗 Milý pár z Polska jel náááhodou úplně stejným směrem.

TIP: když budete plánovat trasu a řeknete si že 20 km/den je v pohodě, zkontrolujte i převýšení.

ZKUŠENOSTI SBÍRÁME ZA POCHODU 😁

Dvě srdce

Další den vyrážíme z Esporles a potkáme v horách 2 velký kamenný srdíčka (kdo ví, sbírám kamínky ve tvaru srdce…). Byly tam dvě naprosto nádherný…říkám Čarodějce „to jste tady nastražila Vy, jako překvápko mě přímo na míru ne? Do batohu to vzít nemůžu, to by bylo půl kila navíc. “

"Jani, jste těhotná."

A Ivetka krátce na to říká „Jani, přišla mi informace, jste těhotná“ (skoro už 10 let hrajem naši vykačku – takže si pořád vykáme i když o sobě víme všechno…a už to ani neumíme jinak, jsme praštěný,…😂).

I teď, jak to píšu mám husinu…vytřeštila jsem na ní oči 👀 a říkám: „Jak to jako víte? To je odvážný tvrzení…“ a ona: “cítím to”. A jelikož tuhle magickou krásnou čarodějku znám už nějakej pátek, tak jsem věděla, že na tom něco bude. A to jsem ještě před odletem zmiňovala, že mi určitě přijde menstruace, že to poznám.

Následovaly magický dobrodružství…

spaly jsme v horách ve strašidelným ubytování, kde celou noc problikávalo světlo a byla bouřka, na místě nebyl signál, já myslela že je po mě… 😃
lovily jsme harpunou v moři ryby, pak na vlasec kraby🦀 s místním domorodcem
přespávaly v obytňáku všude možně
potápěly se v jeskyních
zažívaly ty nejkrásnější západy slunce
lítaly po nuda pláži
ochutnávaly dobroty
lezly po horách, zpívaly mantry
žasly nad výhledy🌄

Tolik energie🌟

Bylo mi taaaak dobře, cítila jsem tolik energie i přes poměrně zajímavý dobrodružství. Vtipný bylo, že jsem pořád jen jedla a měla hlad. Ivet mě pořád fotila u jídla, nechápala jak to můžu všechno sníst a posílala fotky Tomovi domů s komentářem, to není možný ona UŽ ZASE jí 😂.

Přiletěla jsem z Mallorky a udělala jsem si těhotenský test → POTVRZENO. S komentářem po ultrazvuku „Jani, tady to hypoteticky vypadá, že je ještě jedno… ale nemusí být samozřejmě, může to být shluk cév. A taky se děje to, že i když jsou dvě, jedno se může vstřebat, to uvidíme až později, každopádně…hypoteticky to může být.“

Ahoj taťko, ahoj mamko 👨‍👩‍👧

Samozřejmě, já se zamilovala do toho, že to budou dvojčátka, tak si to představte, máte sny o dvojčátkách, pak si je dáte na vision board, potkáte dvě kamenný srdíčka a za chvíli uslyšíte, že jste těhotná a za pár dní vidíte dvě bublinky na UTZ…

❤️❤️❤️Od té doby, co jsem přijala myšlenku, že budu (možná i dvojnásobnou) mámou:❤️❤️❤️

→ slovíčko NE bylo pro mě snazší, než kdy jindy
→ ty nejkrásnější věty do zrcadla jsem jak básník skládala ani jsem nevěděla jak
→ zamilovala jsem se do sebe tak, jako nikdy před tím, moje talíře byly barevnější, slova laskavější, odpočinek kvalitnější,…
→ intimita byla tak krásná a mnohem hlubší než kdy předtím
→ život měl jiný barvy, všechno v mým životě se začalo zastavovat a zpomalovat

Samozřejmě začali se u nás doma říkat “ahoj taťko” / “ahoj mamko”…. Začala jsem vymýšlet superspeciál, jakou formou to sdělíme na Vánoce a na Tomových třicátinách, protože už bude po prvním trimestru a všichni se nedočkavě těší až budeme mít děti, samozřejmě.

Já žiju (dost jsem si to odmakala, aby to tak bylo) nejvíc TADY A TEĎ, takže žádný obavy typu “né nebudu se s tím ještě zabývat a propojovat, ještě není po prvním trimestru (a ani to vlastně není jistota), takže co kdyby to bylo jinak”…toto šlo úplně mimo můj vesmír, prostě TEĎ MÁM V BŘÍŠKU POKLADY A TEĎ S TÍM ŽIJU NAPLNO .

Začátek loučení

Pak přišel den 7.11.2023, kdy na ultrazvuku byl “domeček” a v něm PRÁZDNO. Moje úžasná gynekoložka mi řekla upřímně ale nadějeplně, že to může a nemusí znamenat konec (že jeden případ, kdy to pak najednou za pár týdnů plod velikostně dohnal a už byl vidět a vše bylo v pořádku) a mám tomu dát pár dní ještě prostor.

Odcházela jsem s nadějí, dojela jsem uslzená domů.

Tom překvapenej, protože se těšil na jiný reakce, zmatenej ale v přijetí, jak on to prostě umí božsky. Udělali jsme si rituál.

Při usínání jsem si hladila bříško a kdybych měla popsat, jestli jsem víc věřila, nebo nevěřila, že těhotenství bude pokračovat, tak 1% navíc k těm 50 na 50 by přeskočilo k tomu, že je moje cesta tohoto těhotenství blíž konci.

8.11.2023 nad ránem jsem začala krvácet s obrovskými bolestmi a křečemi, přišly samozřejmě i obrovský emoce, celý proces trval asi 3 hodiny, Tom se mnou zůstal doma a byl mým přístavem a domovem a já si mohla dovolit prožívat cokoliv, byl tu pro mě, děkuju Lásko za Tvoji náruč.

Pokud emoci neprožiješ, nevypaří se.

AUTENTICKY UMĚT EMOCE PROŽÍVAT JE MOC DŮLEŽITÝ.

Emoce

pár řádků o emocích

Emoce je třeba prožít, potlačený emoce způsobí nerovnováhu v těle a toto není žádný ezoterický povídání ale naprostý základ, který o emocích může každý přijmout a učit se s ním i vědomě pracovat.

Tady na obrázku máte výsledky studie, které se účastnilo přes 700 lidí od Finska po Taiwan. Ve stručnosti tím jen podtrhnu tvrzení, že emoce se projevují na fyzické úrovni.

zdroj: https://www.pnas.org/doi/pdf/10.1073/pnas.1321664111

Zjednodušená rovnice: myšlenka vzniká v mysli, na základě myšlenky se vytvoří emoce a ta má vliv na tělesné funkce (a zpět i mentální).

Emoce mají poměrně zajímavý molekulární základ, tvoří je aminokyseliny spojené peptidovou vazbou, je to tredy struktura podobná bílkovinám a dle toho, jaké emoce v našem těle tvoříme, ovlivňujeme naší fyziologii na všech úrovních. Ať už jde o endokrinní, imunitní, trávicí, nervový systém a jiné systémy. Jak, například navázáním na autonomní nervový systém – patří sem změna dechu, vylučování trávicích enzymů, změna srdeční činnosti a tak dále. Ve výzkumech jsou empiricky měřitelné EKG, EEG či PET (pozitronová emisní tomografie).

Tady navazuji i na psychosomatiku. Klienti, kteří jsou emočně výrazně dekompenzovaní (ať už jsi toho vědomi nebo ne) mají chronické potíže s trávením, bolesti různých částí těla, typicky bolavý pohlavní styk, bolest bederní části páteře a krční páteře, viscerální tuk a další.

Tedy: na tom, jaké emoce a pocit prožíváte, to ovlivňuje i Vaše fyzické zdraví a porozumět, jak s emocemi vědomě pracovat je důležité.

Otázka: v jakých emocích se přes den nacházíte? Je to klid? Radost, nebo spíš ty méně příjemné? Strach, hněv?

Někteří lidé by si mohli říct (a říkají😁): týjo ještě vrtat se ve svých emocích, to máš asi hodně času:

Času máme všichni stejně ale každej z nás si vědomě i nevědomě vybírá, jak ho chce prožít. A já ho mám i díky tomu, že právě umím pracovat se sebou i svými emocemi.

Chápu na základě čeho a odkud se tvoří a na základě toho, že už se mám z nějaké části poznanou, umím je i zpochybnit a vědět, že to je ozvěna minulost, proto mě pak tolik neovládají a netrávím tolik času nad tím CO NECHCI a víc ho trávím nad tím CO CHCI.

Př. nechceš někam jet ale máš strach, že bude ten, komu říkáš NE naštvaný (třeba nějaký rodinný příslušník), tak jedeš. Investuješ do toho čas ale ještě jsi naštvaný a unavený.

Když se znáš a víš že máš př. archetyp dítěte záchranář tak si uvědomuješ, že ve chvíli, kdy tě někdo požádá o pomoc a ty nebudeš mít čas, je velká pravděpodobnost, že mu stejně řekneš ano, protože tvé nevědomé programy (kór když o nich nevíš) jsou silnější.

V tom případě víš, že ti bude podporou když na první zavolání hned nekývneš a vezmeš si př. čas, stačí pár minut, na rozmyšlenou, pečlivě zvážíš celý kontext svého dne a asertivně pak komunikuješ v jaké jsi situaci s tím že to pro tebe teď není možný.

Představ si, že se rozhoduješ ze svobodný pozice chci / nechci nikoliv musím. Kolik ti vyvstane času? A jak bys ho strávil/a?

Já svůj vnitřní svět pravidelně poznávám a tím si tak šetřím spoustu energie, kterou bych někam dávala ze strachu.

Nebo další klasický případ, člověk má čas ale stejně overthinkuje a stresuje se z něčeho, co se pak ani nestane. Tohle jsem mívala taky dost, teď už minimálně, protože jsem tomu věnovala tolik času a poznání, že teď můžu prožívat ten čas víc v přítomnosti a těšit se z vědomých voleb a přítomnosti, oproti nevědomému utrpení.

Takže doporučuji SEBEPOZNÁVÁNÍ a ušetříte tím spoustu času nad tím, co NECHCETE❤️.

Žijeme v čr, nemáme tu válku a pohromy, proto vnímám že dávat energii do seberozvoje je moudré. Stávat se mentálně odolnějšími je důležité. Jinak se v životě dobře nepostaráme ani o sebe, ani o nikoho jiného.
Osobně chci dávat do budoucna čas do projektů s environmentálním přesahem a tohle všechno je součást mé cesty, aby to vůbec bylo možný a neuvařila jsem se, tak jak jsem to vždy s mými nevědomými prográmky uměla → vyhořela pro ostatní.

Vlny a přijetí, oznámení narozených miminek od přátel 💕

Vlna emocí pak po cca 3 hodinách úplně ustoupila a já si řekla, že půjdu za klienty. Najedla jsem se a s důvěrou v celej proces jsem šla fungovat. Věděla jsem, že to jediný správný řešení je stejně naladit se na PŘIJETÍ a je jedno jak je ještě daleko, už si vědomě vybírám kam chci dávat pozornost.

Ve vlnách jsem fungovala tak týden (vracely se mi emoce smutku i hněvu) a do 14 dní mi vlny emocí postupně opadly. Pak ještě s Tomem napsali příspěvek na IG, kde jsme to chtěli oznámit kamarádům a sledujícím. Důvod byl takový, že miminek okolo nás bylo spoustu a my jako strejda a teta nevěděli jak v takový tý situaci, kdy se někdo zeptá “A CO VY, KDY PLÁNUJETE VY (což byla fakt častá otázka)”, odpovědět tak, abychom nelhali, ani se nepřetvařovali ale zároveň abychom v tý chvíli úplně nezasekli tu radost nadšených přátel z narození miminek.

Do toho mi ještě přijely na týden neteřinky a byla jsem součástí předporodního rituálu. No totální pecky .

Ještě jeden vtípek, přišly mi i pozvání na rande, protože někteří muži pochopili z videa na IG který začíná “rozloučili jsme se”, jakože jsme se s Tomem rozešli.

Tak jsem ještě říkala Tomovi, no dívej Lásko, nezůstala bych asi na ocet . Na druhou stranu dost lidí zase pochopilo, že jsem těhotná, protože nedokoukalo video dokonce, tak nám psali smsky a komentáře i zprávy a gratulovali. Tak jsme zas vysvětlovali že to není oznámení o těhotenství ale o potratu. No prostěě…😁

Ale největší část zpráv, opravdu stovky zpráv, přišly podpůrný a naprosto dechberoucí, děkuju za vaše sdílení, podporu, zranitelnost a Lásku.

Opravdu jsi to zpracovala tak rychle?

Říkala jsem si: “Jako vážně jsem tak v pohodě? Nenalhávám si to jenom? Nejsem teda nějaká studená královna? Bylo to hodně bolavých pár dní ale opravdu to tak rychle mohlo odejít?”

Za mě, z vlastní zkušenosti, mohlo.

Záleží na mnoha proměnných (od sebevědomí až po umění práce s emocemi). Když emoce prožijete autenticky v tu danou chvíli i ve chvílích kdy přichází, tak zase odejdou. Jenže málokdo tomu právě pověnuje dost času a péče, málokdo si to dovolí. Já skutečně zrušila dost věcí, abych si to dovolit mohla kdyby to přišlo a zároveň vnímám, že se tady podepsaly i ty dlouhé roky odvedené seberozvojové práce na sobě a zároveň jsem byla těhotná poměrně krátkou dobu a měla doma bezpečný přístav Toma, za což jsem nekonečně vděčná.

KVALITY A SÍLA

Zvědomila a PROŽILA jsem si díky období „na pár týdnů těhulkou“ naprosto klíčovej čas. Čas, kdy jsem si dovolila dát se tak rychle na první místo, že takovej formát jsem v životě nezažila. Většinu mýho rozhodování jsem dělala bez sebemenšího náznaku pochyb a overthinkování nad tím, co na to kdo řekne, koho bude co mrzet, či kdo co nepochopí (mám firmu, 4 projekty, plnou kapacitu klientů, opravdu velkou rodinu i obří rodinu přátel a spoustu akcí – je někdy ke komunikaci opravdu dost věcí, i přesto mi všechno subjektivně připadalo SNAZŠÍ NEŽ KDY JINDY i v náročnějších tématech).

Všechno bylo snadný a nad slunce, jasný
Nechci něco dělat, udělám to tak abych to nedělala ať to stojí příjemné i nepříjemné rozhodování.
Naopak, chtěla jsem začít něco dělat víc, tak mi skoro nikdo nemohl zabránit v tom to prostě začít dělat. Taková důvěra a sebejistota.

Důvodem pro to mít sebe na 1. místě nemusí být ani nemoc, ani těhotenství

Důvodem nemusí být těhotenství a láska k miminkům, ani nemoc, ale ta kouzelná, prostá i sobecká, zároveň nejdůležitější LÁSKA K SOBĚ. Z té pak můžete tvořit skutečně láskyplné, upřímné a vyživující vztahy.

Nemusíme vysvětlovat, že to potřebujeme / chceme jinak. Nemusíme být těhotní ani nemocní, abychom naplňovali svý potřeby. Můžeme mít jako důvod “mám se rád / ráda”. Ano, můžeš.
Nepochopí to většinou jen Ti, kteří by to sami nejvíc potřebovali.

Obrovský zjištění pro mě bylo, že TO DOKÁŽU tak jak jsem nikdy předtím nepoznala. A věřím, ŽE TO DOKÁŽEME VŠECHNY.

Tahle kvalita a síla v rozměru, kterej jsem před tím nikdy nepoznala, mi z velké části přetrvává. Né tak silně a intenzivně ale doprovází mě. A když si vzpomínám na to období před rokem, tak si většinou vzpomenu né na den potratu a bolest ale na NEJKRÁSNĚJŠÍ OBDOBÍ SEBE~MILOVÁNÍ, co jsem kdy zažila.

Stále to nepřichází, lpění

Během roku už mě doprovázely občasné emoce (1-2x/ měsíc) spojené né s potratem (upřímně si na to vzpomenu, jen když se mě někdo zeptá, nemyslím na to) ale spíš s takovým tím “ achjo, jak to, že to stále nepřichází?”.

A tady to “achjo” bylo doprovázený tady tím “obětním” srovnáváním:

Znám příběhy lidí, kteří děti ani nechtěli a mají je, krásný a zdravý.
Spoustu žen říká “já to nějak neprožívám ty děti” a mají je, krásný a zdravý.
Znám osobně ženu, bývalou klientku, co otěhotněla jako drogově závislá a donosila zdravé miminko.
Znám spoustu příběhů z praxe, kdy z “nejde mi otěhotnět” vytvoříme úplně jiný příběh, příběh se šťastným koncem, kolik zdravých dětí po světě teď běhá. Klientky, co přišly s autoimunitami, že mají za sebou několik potratů nebo jim odborníci moc šancí nedávají, jsou dnes šťastnými maminkami. Klientky moc dobře ví, že jak jim někdo řekne, nemůžete mít děti, tak se za ně do posledního kousku peru, jako kdyby šlo o mý vlastní, tady mi jaksi nejde se ani odosobnit .
Jsem svědkem i rodin, kde jsou situace opravdu vyhrocený, alkohol, cigarety, nemoci, hádky, toxické vztahy, přijdou jim i klidně 2, 3 děti.

Byla jsem hodně v takovým “achjo, kde je nějaká spravedlnost” a když mi přišla menstruace, tak mě to ještě víc dostalo.

(Kdo mě zná, ví že nesoudím ani vrahy ani maminky alkoholičky, kuřačky, prostě každej dělá nejlíp jak umí a nikdo kdo nestál v cizích botách není hoden soudit, tady v těch mých emocích jsem ale tohle hodnocení neuměla dlouho vypnout.)

Je to tak, jak to je, přijímám a těším se

Po dlouhých měsících jsem se velkou vědomou prací na sobě dozrála k pocitům JE TO V POŘÁDKU A MŮŽE TO TAK BÝT, TĚŠÍM SE A NELPÍM. Nejsou to jen slova, cítím to tak a DOSTAT TO ZE SLOV DO POCITŮ BYLA NEJVĚTŠÍ FUŠKA.

Kdo se věnuje osobnímu rozvoji, ví jakou cestou člověk projde. Nespočítám hodiny meditace, ani intenzitu vnitřních dialogů, počet otázek…nepřišlo to samo, já pro to vědomě něco dělala. Protože když nejednáte vědomě, převezmou kontrolu vaše nevědomé automaty a já mám v nevědomí, v tom mým sklepě ještě “pár” věcí k úklidu. Takže vím, že když bych to nechala být, budou mě prostě napadat ty stejný myšlenky a budu se cítit stejně. Pokud chci změnu, udělám změnu a to že ještě není vidět výsledek, to je jen otázka času.

Vnímání není stav ale proces a miminko není kabelka, dům ani titul
Nevím na jak dlouho mi tohle nastavení a pocity vydrží ale jsem za to velmi vděčná. Uvědomuji si, že miminko není byt nebo titul (obojí mi je jedno ale teď pro příklad), byt odložíte na později, můžete si na něj i půjčit. Téma mateřství je pro většinu žen speciální téma vázaný taky čas, věk a tohle si moc dobře uvědomuji (není mi 20), proto nechci psát, že tlak už nepřijde (si ho nevytvořím) ale sdílím moji osobní výhru, která teď trvá a kterou přeju všem, co řeší podobný téma. Moc doporučuji, meditujte.

NAŠE LPĚNÍ A TOUHA jsou ZDROJEM NAŠEHO VLASTNÍHO NEJVĚTŠÍHO UTRPENÍ.

Mít sny je skvělé ale neměly bychom na nich lpět, stanou se pak zdrojem utrpení nikoliv štěstí. A pokud po něčem toužíme, nepřijímáme vlastně to, co je teď.

Mějte sny ale nestavte na nich své vnitřní štěstí, klid ani hodnotu.

Příběh jako z pohádky a moje lpění

Bylo pro mě tak náročný nelpět na tom, že chci mít mimčo, nelpět na tom, že to byl přece příběh, co jsem si doslova vysnila, že jsem chtěla být maminkou do 30, protože už teď budu asi moc stará máma, bylo tak těžký se oprostit od toho, že bych přece měla jít příkladem, když jsem ta průvodkyně.

Svazovaly a bičovaly mě moje vlastní interpretace, soudy a lpění na tom, že něco musí nějak být, jinak nebudu TA ONA SPRÁVNÁ.

Děkuji .
Sebe~poznala jsem se o kus víc a díky tomu jsem se naučila přijímat se o kus víc, MILOVAT se o kus víc a tím pádem se mi otevřely úplně jiný cesty i v práci a vztazích, tento rok to bylo opravdu povznášející🌻.

Dostála jsem o trošku víc citátu, který jsem vytvořila na počátku mé nové cesty:

Bez sebepoznání není sebepřijetí,
bez sebepřijetí není sebeláska,
bez sebelásky není autenticita,
bez autenticity není zdraví.

Sebeláska je medicína a sebepoznání základ pro její výrobu.

Tady bylo pokládkům cca 4 týdny, netušila jsem že jsem těhotná. Dnes se tu s přijetím píšu tyhle řádky a s důvěrou v život a sebe se těším, co si pro mě život přichystal i co si v něm vytvořím za další story.

A jestli jednou tou nekonečnou Láskou budeme moct obejmout svý děti, bude z toho polární záře.

Jsme spolu chtěla bych toho tolik co napsat, ale dnes stačí

Ženy zjistila jsem, jak moc žen okolo mě prožívá nebo prožilo to stejný.
Dovolte si plakat, dovolte si zlobit se, dovolte si všechno, co v tu danou chvíli cítíte a potřebujete.
Pak už je to i vědomá práce na sobě a svých přesvědčeních, emocích a sebevědomí.
S nikým se nesrovnávejte, je to Vaše cesta a potřebujete svůj unikátní čas a zdroje.
`Jste v pořádku přesně takové jaké jste.

Dnes je to přesně rok ode dne potratu,
a ještě další symbolika – mám menstruaci (ale už několikátá bez chvění, smutku a slz, s důvěrou v celej proces a moji životní cestu).

Přišlo Vám psaní zajímavý nebo v něčem užitečný? Dejte mi vědět na email, nebo na IG do zpráv, když to budete cítit, je to vítáno a těším se na spojení.

Zajímají Tě i další články?

Jsem (divo)žena, co se skrze svůj vlastní příběh stala průvodcem na cestě ke zdraví mnoha lidem se zdravotními dysbalancemi. Začalo to výživou, no rychle to překročilo i do jiných sfér. Provázím lidi na cestě k životu v souladu se sebou, tedy ve zdraví. Jako nástroje při provázení klientů mi slouží nikdy nekončící cesta studia, správné návyky, soucit, moudré otázky a pokora.

Jana Zahradníková

Průvodkyně sebepoznáním

Na chvíli a přesto na celý život